Proč roste nezaměstnanost v průmyslu, když ekonomika „roste“?

Na první pohled vypadají čísla rozporuplně: HDP České republiky meziročně vzrostl o 1,8 %, a přesto automobilový průmysl — páteř českého exportu — hlásí vlnu hromadného propouštění. Škoda Auto omezila výrobu, dodavatelé přecházejí na čtyřdenní pracovní týden a Liberecký kraj, kde je hustota průmyslových zaměstnavatelů nadprůměrná, zaznamenal nárůst evidované nezaměstnanosti o 0,4 procentního bodu za jediný kvartál. Jak je to možné?

HDP je vážený průměr. Když roste finanční sektor, stavebnictví nebo ICT, tahají agregátní číslo nahoru — a průmyslová recese se v celkovém součtu ztratí. Ekonomové tuto situaci nazývají sektorovou divergencí: různé části ekonomiky se pohybují různými směry ve stejném čase. Pro zaměstnance v automobilovém průmyslu to znamená, že makroekonomický optimismus na tiskové konferenci Ministerstva financí se vůbec nepřekrývá s jejich osobní zkušeností hrozby výpovědi.

Důvody strukturálního poklesu v automobilovém průmyslu jsou dobře zdokumentované: pomalejší než očekávaný přechod na elektromobilitu v Německu — hlavním trhu českých exportérů — snižuje poptávku po spalovacích motorech, jejichž výroba dnes zaměstnává stovky tisíc lidí v dodavatelském řetězci. Tato transformace není konjunkturální výkyv, který se časem sám napraví; je strukturální a vyžaduje aktivní politiku rekvalifikací, do níž Česká republika zatím investuje méně než srovnatelné ekonomiky. Data OECD ukazují, že výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti jsou v ČR ve vztahu k HDP pod průměrem zemí V4.